Nevystupuji v tomto textu jako zastánce graffiti či jeho autorů, tím rozhodně nejsem, ale chtěl bych se objektivně zamyslet nad možnostmi, jež se k řešení této problematiky nabízejí. V posledních letech se v našem státě stává oblíbeným receptem na řešení všech problémů represe - ať se jedná o drogy, graffiti či jiné nemoci moderní společnosti. Přitvrzování trestů se zdá být jednoduchým lékem na všechno. Lék to však není, přirovnal bych přístup našich zákonodárců k ordinování pouštění žilou.
V případě sprejerů se mi jeví tresty za poškozování cizího majetku absurdní (používám tohoto mírného výrazu, neboť si nemohu dovolit být vulgární). Srovnáme-li některé paragrafy trestního zákona, pak zjistíme, že sprejer může za způsobení "škody velkého rozsahu" jít do vězení na tři až osm let. Nejvyšší trest za úmyslné ublížení na zdraví s následkem smrti činí taktéž tři až osm let! Je snad počmárání cizí zdi a umlácení člověka stejně závažným zločinem?
Policie je navíc schopna chytit jen velmi málo sprejerů, příliš málo na to, aby byli ostatní těmito drastickými postihy odrazeni. Ano, je možné zvýšit počty policistů a prošpikovat celé město a nádraží kamerami. Je to však nereálné, stát ani město nemá dostatek personálu ani peněz na něco podobného. Nakonec by se i samotné bránění škodám způsobených sprejery mohlo stát dražším nežli jejich odstraňování.
Sprejeři však samozřejmě nejsou pouze "obětními beránky brutální státní represe", to netvrdím. Jsou jim cizí určitá morální pravidla, nerespektují majetek a práci ostatních. Graffiti, považované za svobodomyslné a nespoutané umění milující volnost, je ve vztahu ke zbytku společnosti velice despotické a omezující. Ano, sprejeři nám bezostyšně vnucují svou vizi vzhledu města a jeho ulic a nedbají toho, že se nám jejich představy nemusí líbit. Většina občanů města a majitelů domů si přeje, aby ulice, v nichž žijí, vypadaly určitým způsobem. Mám snad právo na to, abych sousedovu růžovou fasádu přemaloval na modro, protože se mi prostě modrá líbí víc? Ne. A takové právo nemá ani žádný sprejer, i kdyby byl tím nejlepším z nejlepších.
Přes veškeré přísné tresty a argumenty "vždyť oni to dělat nemusí, nechtějí-li míti problémy," se vždy najde mladý člověk, který, ať z touhy po dobrodružství, hlouposti či z pocitu, že graffiti je vhodným způsobem seberealizace, vyrazí do města či na vlakové nádraží a vyplní určité plochy svými výtvory. Graffiti z ulic nikdy nevymizí, lze pouze jeho výskyt omezit. Jednou z možností je výše zmiňovaná represe a trestání odnětím svobody, jež však nic nevyřeší, pouze zničí životy několika mladých lidí. Jiným způsobem můžou být i alternativní tresty, kdy by například museli sprejeři své nápisy sami odstranit. Jelikož jich však policie přistihne málo, i tento způsob bude mít stejné slabé výsledky jako trestání vězením.
Alternativní přístup se nabízí v poskytování volně přístupných ploch, kde se sprejeři budou moci "vyřádit" dle svých představ. Neříkám tím: "Dejme chudáčkům utiskovaným sprejerům prostor k sebevyjádření," pouze si myslím, že by možnost vytváření graffiti na určitých stěnách mohla ulehčit jiným zdem. Jak ukazují některé případy, tento způsob opravdu může určitým způsobem pomoci.
Mluví proň i skutečnost, že vytvořit nápis na zdi pod hrozbou přistižení, nutí sprejery psát velmi rychle. Zkušení tvůrci kvalitních graffiti však mívají ambice vytvořit propracovanější dílo, které si vyžaduje více času a klid na práci. Tito pak dají přednost takzvané legální zdi, kde nebudou rušeni, před ilegální, u níž si nemohou dovolit otálet. Takových zdí by ani nemuselo být příliš mnoho. Sprejeři mají ve zvyku si všechna svá díla fotit, u legální zdi často také překrývají starší výtvory novými a nešíří je jinam. Copak se v našem městě nenajde dost šedých a nevýrazných ploch stojících někde stranou, které by bylo možno poskytnout jako prostor pro graffiti?
Netvrdím, že díky legálním zdem bude zcela uchráněn zbytek města. Vždy se najde někdo, koho taková zeď nebude přitahovat. Myslím si však, že většina sprejerů se, poslušna pudu sebezáchovy, vzdá pochybných dobrodružství a raději bude ventilovat své umělecké sklony bez hrozby potrestání. Kromě jediné, vzniklé soukromou dohodou, ale ve městě žádné legální zdi nejsou.Nechci, aby můj článek vyzněl tak, že bychom měli sprejerům ustupovat a nabízet jim prostor k něčemu, co je trestné a co opravdu nemusejí dělat, a pod jejich tlakem je "obdarovávat". Ne, především oni sami by měli první projevit zájem a o tento "dar" nás žádat. My bychom si však neměli klást nesplnitelné požadavky, že se graffiti bude objevovat pouze na legálních zdech - nic takového sprejeři nedokáží zaručit, nemohou zodpovídat za své ostatní soukmenovce. Řešení tohoto problému si vyžaduje shovívavost a tolerantní přístup obou stran.