ČESKÉ BUDĚJOVICE - Pro někoho vandalství, pro jiného umění - to je graffiti, pouliční malby sprejem, které jsou dnes rozšířené po celém světě. Graffiti, úzce svázané s hiphopovou kulturou, jež v poslední době nabývá mezi mládeží na oblibě, zdaleka neodumírá, ba spíše naopak.
Malby a nápisy na zdech "zdobící" nejrůznější části města představují problém. Nejsou respektovány většinou společnosti, jejímuž vkusu nevyhovují. Na mínění většiny však sprejeři nedají, píší a malují kde se jim zlíbí, ač se tak vystavují nemalému trestu."Za poslední tři roky na majetku města způsobili škody za 400 tisíc korun zaplacených z daní občanů. Další škody na soukromém majetku jsou jen těžko odhadnutelné," řekl zástupce českobudějovické správy domů. Kromě toho sprejerské malby nelahodí oku většiny lidí, zvláště nacházejí-li se v historickém centru města. A přestože policie proti nim bojuje a stíhá jejich tvůrce, nezdá se, že by jich ubývalo.
Graffiti se věnují dvě sorty lidí. V prvé řadě neodhadnutelné množství pubertálních náctiletých výrostků, kteří v touze po dobrodružství vyrážejí do ulic počmárat nějaké zdi, je to pro ně důkazem odvahy a jakousi "frajeřinou".
V druhé řadě malují na zdi (a také vlakové soupravy) skuteční profesionálové ve věku kolem dvaceti let ale i starší - vypracovat se na určitou úroveň nějakou dobu trvá. Ti jsou nejenom sebou samými považováni za skutečné umělce, žijí ve své tajemné uzavřené komunitě a svými výkony se příliš nechlubí - na rozdíl od těch prvních, kteří také u malování na zdi většinou nevydrží, brzy pro ně ztratí kouzlo.
Skuteční sprejeři jsou málo početní, o to však plodnější. Graffiti pro ně představuje jejich život, sebevyjádření. Neberou drogy ani neutrácejí tolik peníze jako jiní jejich vrstevníci za nejrůznější zábavy - potřebují je na barvy. A přestože mezi nimi lze narazit i na vysokoškoláky, všem je společná ignorace skutečnosti, že povrch, na který píší, nepatří jim.
Touhou každého sprejera je být viděn - proto svá díla umisťují na frekventovaná místa, na vlaky, které jezdí po celé republice, na soupravy metra, které vidí dennodenně statisíce lidí. Jistým motivem je i adrenalin, dobrodružství, snaha "udělat" nebezpečná místa a získat si tak respekt mezi těmi, kteří se tomuto umění věnují.
Od roku 2001 může být autor pouliční malby potrestán nejenom peněžní pokutou ale i odnětím svobody až na jeden rok, nezdá se být mnoho sprejerů, alespoň podle vzhledu městských ulic, touto hrozbou odrazeno. A to i přesto, že v případě způsobení "škody velkého rozsahu" může jeho pobyt v cele dokonce činit tři až osm let.
Problémem však je těžká prokazatelnost sprejerství, jakož i dostižení jeho tvůrců. "Od roku 1999 jsme chytili téměř třicet sprejerů, avšak pouze čtrnácti z nich jsme dokázali jejich čin," potvrdila českobudějovická městská policie.
Přes oporu, již státním orgánům skýtá zákon, však graffiti z městských ulic neubývá.
ČESKÉ BUDĚJOVICE - Nejmenované budějovické garáže byly kdysi ve velké míře pokryté graffiti, dnes jsou však jejich stěny čisté. Kromě zadní, která je zaplněna výtvory mnoha autorů. Na druhou stranu je natolik zastrčená, že nikoho nepobuřuje.
"Garáže byly opravdu v hrozném stavu, zevnitř i zvenčí, oni snad opravdu vlezou kamkoliv," řekl nám jejich správce. "Pak mě však kontaktoval jeden chlapec, zástupce sprejerů, a projevil zájem o zadní stěnu garáží, kde by si mohli malovat podle svého a bez omezování. Výměnou za to se zaručil za sebe i své kamarády, že se postarají o ostatní stěny, aby zůstaly čisté."
K této dohodě došlo před několika lety a ke spokojenosti obou stran dodnes funguje. "Skutečně uvedli garáže do pořádku a i když je třeba nějaké děti počmárají, sami to odstraní," pokračoval dál správce. Sprejeři tak mají místo, kde mohou ventilovat své umělecké sklony a majitelé garáží mají zajištěno, že nebudou trpět nadbytečnými výdaji za nové a nové fasády. "Majitelé garáží z toho sice nejsou příliš nadšení, přesto však moje rozhodnutí respektují. Uvědomuji si, i když graffiti mi vadí, že s těmito lidmi se těžko bojuje, lze se s nimi pouze dohodnout."
content