Tři písmena. MOA. Nejlepší známá a nejproslulejší crew Dánska. Nedílná část tváře Kodaně během devadesátých let. Oblíbenci Lennarta Fausta, novinářů a jiných lidí snažících se démonizovat graffiti. Avšak pouze pár lidí doopravdy ví něco o MOA a vy jste pravděpodobně slyšeli povídačky a lži.
Nyní, exklusivně pro Magic Moments, první rozhovor, který jde do hloubky, s živými legendami, které si říkají "Monsters of Art".
Během let její členové přicházeli a odcházeli. Mins, Fusk, Game, Fire, Mach, Che, Cen, Jake, Les, Moes, Trick, Sabe, Kegr, Sme, Hel, Tower, Keb, Viq, a Raw, ti všichni vyzvedli do výše magickou kombinaci písmen. Sestava MOA v létě 2000 jsou Mins, Les, Game, Mach, Kegr, Keb a Trick. V tomto rozhovoru se objevili Mins, Les a Trick. Podává se večeře a jídlo je rychle snědeno. Rozhovor o graffiti už začal a došlo na piva a jointy. Tedy, kde začít? Samozřejmě na začátku.
Mins: Já, Fusk, Game a Fire (R.I.P) jsme dali dohromady MOA crew v březnu 1991. Všechno to začalo v opilosti jedné noci, kdy jsme tagovali prstama na nějaká okna. Písmena MOA prostě vypadaly dobře a bylo rozhodnuto. Prvně jsme tomu říkali Mennesker Og Alkohol (Lidé a Alkohol), ale to neznělo moc cool, tak jsme to změnili na Monsters Of Art a bylo to. Ještě než jsme dali dohromady MOA, vždycky nám říkali, abysme odprejskli zpátky do západní Kodaně, odkud jsme přišli. S naší crew jsme měli jeden cíl, kterej byl vyzkoušet a pokořit CS crew (Can't Stop), kteří byli toho času králové. Tehdy byli opravdu na špici. My jsme chtěli prostě vědět, jak daleko jsme schopní to dotáhnout a dneska můžu říct, že jsme to dokázali!
Les: Já jsem začal malovat, protože malovalo pár kluků u nás ve škole. Znal jsem Macha už z roku 1986; chodili jsme krátce na stejnou školu. Jeho vyhodili za to, že s náma kouřil jointy. Ale to je to, co říká on. Ve skutečnosti jsme kouřili jointy my s nim, haha! Trávili jsme spolu čas, potkávali řadu různých polowriterů a znenadání jsem poznal díky němu celej zbytek crew. Mám dojem, že jsem poznal zbytek okolo roku 1991 a sám jsem se k nim připojil v roce 1993 na oslavě narozenin Minse. Předtím jsem psal SRG crew. Byl jsem v tolika crews, že si je ani všechny nepamatuju. Zasloužil jsem se o první a jediný wholecar, co SRG crew udělala, to nemůžou popřít. Dal jsem do té party hodně energie a uvedl je do chodu, ale byli na mě pořád trochu pomalejší. SRG byla crew víc do klidu a tak MOA byla crew přesně pro mně; je to rozhodně zábavná crew.
Mins: Mně nejvíc ovlivnil Rezen. Ani jsem se moc o graffiti nezajímal, ale jeho jsem poznal skrz Toys crew a tehdy jsem dělal vloupačky a jiný blbosti. Mluvil jsem s ním, on dělal hodně skic, a já o to začal jevit zájem. Jednou udělali Rens a Rezen ve stanici Taastrup piece "Basekids" a napsali mi tam věnováni. Chtěl jsem se taky naučit to graffiti, začal jsem trávit čas s Rezenem a chodili jsme malovat. Prvních 100 věcí, co jsem udělal byl fillin těch jeho a pozoroval jsem, jak to všechno funguje. Všechno to začalo kolem roku 1988. Jednoho dne jsme byli zase malovat a Rezen už byl unavenej, že to musí dělat všechno sám. Přestože to byly jeho písmena, dal mi barvu na obtah a já musel ten obtah udělat. Bylo to ve stresu, ale když se na tu fotku dneska podíváš, není to vůbec poznat. Rezen vlastně znamenal pro mojí graffiti kariéru všechno a bez něj bych dneska nemaloval. Já myslím, že to je skvělej writer a to není žádný tajemství.
Trick: Já začal malovat, protože u nás v baráku bydlel kluk, kterej psal Sean a maloval se lidma jako Smurf, Fuse a Comic Crew, což bylo kolem roku 1985. Kamarádil jsem taky s Jokerem a Twinem. Vždycky jsme jezdili kolem Kodaně, a koukali, co namaloval Smurf. Ale tehdy mi bylo deset let. Nemaloval jsem, ale měl jsem u sebe marker. Pak jsem jezdil pár let na skejtu, do roku 1988. Celou tu dobu jsem dělal skicy na papír a přes to jsem zase dostal ke graffiti. Chodil jsem do školy s Ceverem a spolu jsme založili crew DBP (Doped Brothers Posse). Psali jsme to pár let a pak jsem potkal Tabu (R.I.P) a ostatní kluky. Já a Tabu jsme začali psát AOD okolo roku 1992. Potkávali jsme se v bytě ve Valby (kodaňská čtvrť): já, Mesh, Mins, Les, Game, Tabu a parta dalších, dohromady asi 20 lidí. Kouřili, koukali na video, chodili bombit, malovat do stanic, a tak, vždyť víš. A Tabu byl vždycky u toho, byl jedním z těch kluků. V roce 1995 jsem se přidal k partě MOA a jsem tu, hotovo.
Mins: Fire byl jedním ze čtyř původních členů, jeden ze zakladatelů. Spolu jsme vyrostli a dělali všemožný blbosti, který jsme - když se na to dívám s odstupem času - dělat neměli. Dostal se do špatný společnosti a začal se potloukat s gangy imigrantů. To opravdu nebyl můj styl, takže se naše životy vydaly jiným směrem. Potom měl štěstí, že se dostal na školu na ostrově Fyn. Ale když tam by, dal se dohromady s místním gangem, Black Panthers (Černí panteři), což byl Pákistánskej gang zaměřenej na rvačky a tak podobně. To zničilo jeho vyhlídky, začal vyrábět crack a stal se závislým na heroinu. To byla celkem tragédie; měl talent pro malování, ale naše cesty se rozdělily, protože se zajímal víc o gangy. Svým způsobem se změnil. Říkal někomu z mých kamarádů, že si přeje, aby mě srazil vlak když budu někde malovat. Tak bych skončil na vozíčku a on by pak věděl, kde mě má. To mě donutilo, abych mu nakopal prdel. Ale i po tom jsme se normálně zdravili. Pak jsem ho potkal na Istedgade, čtvrti nevěstinců, kde byl furt zalezlej. Říkám mu: "Jsi v pohodě?" a on na to: "Ne, jsem zasranej feťák!". Řekl jsem mu, ať se dá do kupy a on povídal, že viděl nějakou naší novou věc a že pořád graffiti sleduje. Byl silnej člověk, dostal se ze svojí závislosti, našel si práci na lodi, kde ho zaškolili a potom dostal první job. Na svojí první plavbě se dostal do konfliktu s chlapíkem kvůli děvčeti v lodním baru. Šli na palubu, Fire tomu maníkovi dal co proto a dozorce ho doved do kajuty, aby se trochu uklidnil a vyspal se ze svojí opilosti. Fire si šel lehnout a mezitím chlapík, se kterým se pral, našel svoje kámoše a řekl jim, že má z Fireho strach. Pak, chladně a cynicky, šli dolů do Fireho kabiny, vykopli dveře a chtěli mu zlomit vaz. Kladl odpor, tak ho místo toho dusili polštářem až do bezvědomí. Pak ho hodili přes palubu, na otevřeném moři, uprostřed noci. Potom vypřázdnili jeho kajutu a všechny věci hodili taky přes palubu. Fireho nikdo nepostrádal až do sobotního odpoledne. Přes palubu ho hodili v pátek v noci. Takhle jsme přišli o člověka, kterej založil crew a to je na píču, nezávisle na tom, co udělal a podobně. Poslední leta jsem s ním moc nemluvil, ale stejně je to na hovno, protože mu bylo jen 24 let. Jeho vrazi dostali 6 a 7 let ve vězení. To nutí k zamyšlení: "Stojí to opravdu za to se rvát, kvůli maličkostem, jako je tahle?". Měsíc předtím, než jel na tu loď, jsme spolu byli malovat. Možná to byl jeho comeback, ale to už se nedovíme. Každopádně byl důležitej, protože bez něj bysme tu nebyli.
Mins: Pokud o nás lidi neříkaj pičoviny nebo nám nepřejíždí věci, nemáme s nikým problém. Dřív to bylo jiný. Měli jsme konkurenci. A kdo byl největší konkurence?. Dřív to byli AIS crew, Cave a jeho lidi, co toho dávali stejně jak my. Hlavní rozdíl mezi náma a AIS byl ten, že my jsme pořád jeli jako crew zatímco oni psali jenom svoje jména. Dneska, když se podívám nazpátek, dělali lepší věci jak my, ale nedosáhli takovýho respektu, protože nepsali celou dobu jenom AIS. My dělali pořád MOA a prosazovali crew na 100%. To je to, proč teďka máme "fejm". Pokud by tehdá dali oni všechnu svojí energii do crew, byli by dneska stejně slavní jako MOA, ne-li i víc. Tehdy jsme je měli jako soupeře. Dneska tu ale není nic, co by dokázalo, že my tu budem pořád. Lituju některých věcí, co jsem v minulosti udělal. Stejný povídačky o násilí a podobně, který slyšíš pořád dokola. Jediný, co s tím můžeš udělat, je sedět na zadku a smát se tomu, protože jsou to čistý lži. Nechápu, proč lidi furt melou takovýhle nesmysly.
Les: Tehdá jsme si docela brali, co se o nás říká. Byli jsme nasraný, vždycky když jsme slyšeli tyhle nesmysly. Ale když stárneš, naučíš se, že se nemůžeš zatěžovat těma sračkama, co se o tobě říkaj, protože jinak by ses stresem zadusil... Jak říkal Mins, soutěživost je ta tam a už to neni jako dřív.
Mins: Dnešní situace je úplně jiná. Tehdy Cave šel a strávil hodně času na jendnom piecu, aby měl pěknej panel. My jsme místo toho udělali čtyři piecy; byly hnusný, zatímco ten jeho byl krutej. Dneska neni z pohledu crews v čem soutěžit. Dělá se hodně wholecars, ale jak vypadaj'?. Mě samotnýho už to moc nebaví. Nemyslím si, že wholecar stříbro a černá jsou cool, je mi to u prdele. Je to moc jednoduchý; chce to 5 lidí a 10 minut a je stříbrno-černej wholecar, bez problému. To těžší je udělat pěknej barevnej panel, zůstat v yardu dlouhou dobu a pořádně panel vymazlit s 3D stínama a podobně. Dostali jsme se o krok dopředu; musíš mít větší radost za tu fotku ve tvým blackbooku, místo aby ses radoval z kvantity. Jsme tu už víc jak 10 let, známe yardy, a pro nás vyjde nastejno jako dělat legální zeď, protože ty místa známe sakra dobře. To je taky důvod, proč deláme tolik vlaků. Chtěl bych taky dělat zdi, ale je to pro mě stejně jednoduchý, jako udělat vlak.
Les: Nezáleží na tom, kolik bude ostrahy v yardu, my budeme vždycky moct dělat vlaky. Zkoušeli jsme dělat v době, kdy tam byli hlídači, takže víme, kolik máme času. Můžeme udělat naše piecy dohromady za zlomek času. To je výhoda toho, když jste parta, každej plní svojí roli.
Mins: Když jdu na panel s Trickem, pořád mám na paměti, že Trick je o krok za mnou. Pořád potřebuješ někoho, na koho se můžeš dívat, učit se od něj, a nikdy si nemyslet, že jsi král. Pokud Trick dělá outline, myslím, že panel může bejt lepší a já pak udělám lepší fotku. Je mi to jedno. Můžu udělat fillin a stíny, ale mám na piecu stejnej podíl jako on. Je dobrý to dělat společně, bejt parta, odejít a vědět, že jsi to dal dobře. Celý ty léta jsme drželi krok s individuální soutěží. Pokud někdo z ostatních šel malovat, musíš se sebrat a jít dělat taky a nenechat mu náskok. Nikdy jsem si nedokázal představit, že můžu strávit dva a půl hodiny v yardu, ale povedlo se mi to letos. To je kurva neuvěřitelný, zůstat tam takhle dlouho a prostě malovat. Udělali jsme tři panely, Trick, Les a já. A hromadu throwups...
Trick: Cítím, že je to na nich, protože ty se znáš a znáš svojí minulost. Jejich minulost je dost krátká. Ale pokud mají v úmyslu po sobě něco zanechat, pak během tří let můžes vidět jejich jména a můžeš se s nima bavit. Pokud bys chtěl sledovat všecko, co kdo dělá, asi by ses zbláznil. To prostě nejde. Poznám, jestli na to lidi maji, nebo ne. Pár let zpátky jsem byl na jedný party ve Faelledparken a viděl tam pár kluků bombit. Šel jsem za nima a půjčil si od nich plechovku na tag. Napsal jsem TRICK MOA a oni říkali:"Ty nejsi Trick, Trick nenosí brejle, běž pryč." Haha! Ja říkám "Cože??". "Jo, prostě jsi okopčil jeho tag..." S lidma jako jsou tihle se nemám v úmyslu bavit. Na festlivalu Roskilde jsem letos potkal dalšího mladýho kluka se správným přístupem, kterej byl v pohodě. Poznám, jestli za něco stojí a pak se s ním klidně bavím a obětuju mu svůj čas.
Mins: Víš co, toys nemyslí. V některých yardech prostě poznáš, že tam chodí dělat. Zkoušejí si tam odstíny barev všude možně, támhle je hovno a toaleťák, a oni nepoužívají mozek. Sedí tam, dostanou paranoiu a nadělaj si do kalhot.
Les: Chovaj se jak zasraný krysy. Jsou tak blbí, že každej pozná, že v tom míste malujou. Fakt blbci. Nasrat; když budou všude tagovat, celej svět bude vědět, že se tam maluje.
Mins: A to neni jenom malej odstřik, malá zkouška odstínu, to je půlka chromu vystříkaná na křoví. Když tam jdeš, musíš se dívat pod nohy, protože je tam doslova všude nasráno.
Les: Když my byli děti, nebylo běžný poslouchat hip hop. Tehdá to bylo víc o heavy metalu a podobně. Dneska hip hop a graffiti je mezi děckama trend.
Mins: Nemá to smysl se bavit o něčem o čem nevíš vůbec nic. Může to bejt povídačka nebo lež, neztrácej s tim čas. Takhle se nikdy nic nenaučíš. Lidi by neměli mluvit o MOA, protože o nás nic nevědí. Měli by trávit čas spolu a se svojí crew. Když nás nikdo neotravuje, ani my s nikým nemáme problém. Nejhorší scénář, jak to skončí, je, že tu lidi budou chodit se zbraněma. To je věc, od který se chci já i moje crew opravdu distancovat. S tím nechci mít nic do činění.
Mins: Vždycky je fajn malovat s "Nema", maluje stejně, jak my. Kluci z VIM jsou taky v klidu. Vždycky poslouchají to co říkáš, nikdo se na nic neptá. Typ jako Sento byl jinej. Šli jsme do yardu a řekli mu, že budem malovat 15 minut, Sabe řekl 10. A on říká: "Seru na to, já budu malovat půl hodiny." Když jsme začli malovat, byl tak pomalej, že jsme mu museli pomoct s fillinem a udělat pozadí. Nakonec si nás všimli policajti a šli za náma. Mach čekal na Senta, protože to byl dobrej kluk, ale když byli policajti na 10 metrů, musel taky utéct. Sento zmizel někde v yardu a utekl sám. Nikoho nechytili, ale bylo to na hovno, protože se tomu dalo předejít. Sento byl prostě Američan: "Tady jsem a budu malovat."
Na další akci se mnou, Blue a Sabe, Sento začal dělat nejdřív obtah a když já dělal svůj obtah, Sento teprve dodělal ten náčrt. Říkám si, o co tady de? Já a Sabe jsme malovali, abysme stihli poslední vlak domů a potom, co jsme na něj čekali 45 minut, museli jsme jít. Mach na něj čekal ještě další hodinu a půl a ten jeho piece nebyl ani pořádnej panel, byl to takovej malej skeč. Ale mám pocit, že to je to, co Američani dneska dělaj. Stejně jako napsal Chintz vedle svýho T2B: "Fuck New York!", i já jsem to musel říct, protože není pochyb, že Evropa je o hodně víc hardcore, pokud jde o malování a vlaky. New York spí. Pokud by chtěli a byli opravdu tvrdý, dělali by prostě vlaky. Místo toho žijou ve starých časech a respekt za to, protože bez nich bysme tu nebyli. I přesto musíš k nim mít respekt. V Evropě je dost vlakových systémů, ve kterých je těžší namalovat, než v New Yorku, a pořád se v nich maluje víc, než v New Yorským metru! Podívej se na Chintze, jede tam, udělá tam onemana a vyfotí ho v provozu! Ví o jejich systému víc než oni sami. Oni se pořád dělaj tvrdý, a když přijedou do evropy, chtěj malovat vlaky, protože to doma nedělaj. Mám k nim největší respekt, protože přivedli tuhle věc k životu, ale dneska je to všecko o slávě. Nevim, jestli to neni blbý říkat tohle v rozhovoru, ale je to tak jak to cejtim. Chci tam jet, namalovat metro, tam, kde to všechno začalo a to je důvod, proč k tomu mám respekt. Ne proto, jak je to teď. Říkám si, kdo v New Yorku ještě zbyl? Ces a Seen a ostatní kluci dělaj dobrý věci, pokud na to mají čas. Seen je kmotr graffiti.
Mins: Sen je samřejmě New York. Musíme tam někdy jet, až budou peníze.
Les: Pro nás celá ta věc okolo New Yorku nebyla nikdy moc důležitá. Byli tu vždycky lidi ze scény, kteří to prožívali víc jak my. My jsme vždycky chtěli akorát malovat, ale samozrejmě udělat i v New Yorku. Všude dobře, doma nejlíp. Nejdřív musíš vždycky udělat základnu a pak můžeš jít/jet a zjistit, co se děje jinde. Udělat wholetrain pro mě byl vždycky větší sen, než New York.
Les: Chci něco namalovat se svým synem. Říkám to spíš ze srandy. Když nebude chtít, bude to taky v pohodě. Chci jenom zdůraznit, že miluju graffiti tak moc, že se mu nic nemůže vyrovnat. Jsem hrdej na to, že jsem namaloval tolik graffiti za tolik let - graffiti je prostě součást mě a vůbec se za to nestydím. Jednoho dne toho nechám, až usoudím, že už toho bylo dost. Moje rodina to ví, ale není to něco, o čem bysme se bavili. Jsem dospělej a dělám si, co je mi libo. Moje žena si myslí, že je skvělé, že mám nějakej koníček.
Trick: Je dobrý mít koníček jako tenhle, protože jinak bys byl zas jenom další, kterej každej večer přijde domu a bije svojí ženu.
Mins: Ještě se chci zlepšit.
Les: Ještě udělat pár tisíc pieců.
Trick: Nejhustší zkušenost byla, když jsme tehdá udělali těch 8 wůlkárů, pamatuješ Lesi? Bylo to šílený. Pamatuju si, že když jsme udělali prvních sedm vagonů, pomyslel jsem si: "To je nemožný, to nemůže bejt pravda!" Podíval jsem se a byl tam tenhle pořádnejch chromovej vlak. Když jsme odcházeli, měli jsme stříbro všude, na celým obličeji, šli jsme odsud jako čtyři roboti, úplně vyfluslí a ještě trochu zfetovaní ze sprejových výparů.
Les: Vzpomeň si, jak jsme se ještě vraceli, když jsme uviděli chybějící kus pozadí pod jedněma dveřma. Měli jsme v autě nějakěj zbytek, tak jsme pro něj došli, a vrátili se do yardu. Vyplnili jsme to poslední místo a když jsme odsud běželi, skákali jsme, zpívali a vřeštěli jako šílenci, haha!!!
Trick: Celej vlak nám zabral asi hodinu a půl času.
Les: Joo, ale ten novej měl mnohem víc obtahu, tak to trvalo skoro dvě hodiny.
Trick: První, co jsme udělali, bylo chytrý. Rozdělili jsme plechovky, nejdřív jsme udělali první čtyři a pak jsme vyklidili prostor. Zkontrolovali situaci, a pak udělali další čtyři.
Mins: Na tom posledním wholetrainu jsme udělali tu chybu, že jsme vzali všechno s sebou do yardu a začali dělat. Všechno bylo na jednom konci vlaku a pokaždý, když jsi něco chtěl, musels jít skoro na druhej konec vlaku... Zastavil jsem se v polovině a vzal si, co mi kdo dones, haha! Nejsem takovej idiot, abych tam furt chodil. Dej se toho chroma... K plným plechovkám to bylo fakt daleko. Je to sakra dlouhý malování, 113 metrů.
Les: To je taky důvod, proč nemám rád, když lidi říkaj čtyřem vagónům wholetrain. Je to velkej rozdíl, udělat čtyři a udělat osm vagónů, velkej rozdíl! Je to úplně jiná mise, vždycky tam budou nějaký vagony soupravy, který budou stát špatně. Nezávisle na tom, do jakýho yardu půjdeš, vždycky bude jeden konec vlaku horší.
Mins: Udělat čtyři vagóny tady nebo támhle je jednoduchý. Co je ale těžký je udělat jich osm a pak udělat pěknou fotku. To je kurva složitý!
Les: Možná bysme si měli dát jako náš další cíl udělat wholetrain v každým yardu.
Trick: Pamatuju si, že jsem si musel třikrát sundat a očistit brejle, protože byly komplet od chromu. "Co to sakra děláš?" "Utírám si brejle!"
Les: Na první wholetrain jsme měli 56 plechovek značky Hot Paint, který jsme si poctivě koupili.
Mins: Udělat to je velká věc. Když uděláš první čtyři, stojíš tam, díváš se a jdeš. "Sakra! Čtyři vagóny, to je skvělý, kluci, ale ještě musíme namalovat další čtyři."
Mins: Moje nejšílenější mise byla s Trickem. Pamatuješ si na to?
Trick: No jasně, chtěli jsme namalovat jednu budku rozvodny a všude kolem byl na plotě ostnatej drát a velký ostny na bráně. Já jsem bránu přelezl a Mins lezl za mnou. Najednou sklouznul a přistál břichem rovnou na jednom ostnu. Říkal jsem si: "Kurva, on tady umře, co budu dělat?" Ale chtěli jsme namalovat, tak jsme místo toho šli malovat do stanice. Najednou přijížděla drezína a Mins tam stál a krvácel. Skočili jsme do nějakého křoví, abychom se schovali a Mins si vyvrknul kotník, takže už nemohl ani chodit.
Mins: Jo, jen jsem pak slez dolu na ulici a lehnul si na zastávce autobusu. Řekl jsem Trickovi: "Musíš ten piece obtáhnout, abysme měli hotovo a mohli odsud vypadnout." Byl to piece "MinsTrick", já ležel na zastávce a krvácel skrz tričko a lidi, co chodili kolem, na mně čuměli. Trick to dodělal a jeli jsme taxíkem domů.
Mins: Vlaky S-Bahn jsou doteď naše metro. Graffiti na vlacích byla ta nejlepší věc od New Yorku až doteď. Když jsem se potkal s Rezenem, největší hardcore, cos mohl udělat, bylo namalovat S-bahn, i když jsme to tehdy moc nedělali. Tehdy jsi mohl krutě bombit tejden a byls nahoře. To byla pecka, každej tě respektoval, přestože jsi měl jenom sem tam pár malých věcí. Teďka musíš udělat 100 wholecars nebo aspoň 100 panelů. Kdysi jsi udělal 100 tagů a byls nahoře. A měls taky svojí "writerskou lavičku". Uvnitř subkultury se všichni znali. Musels, pokud jsi chtěl být její součástí. Lidi, co za to nestáli, těch ses zbavil. Teď je tisíce writerů, všichni vědí, kdo jsem, ale já o nich nic nevím.
Les: Když zrovna nemalujeme, jsme odjakživa velcí fanoušci sportu.
Mins: A pícháme svoje ženský.
Les: Jsme chlapi, ne? Díváme se na fotbal. Graffiti nesebere veškerej náš čas. Když máš auto a víš, kam jet, vzdálenost mezi odstavkama není zas tak velká - možná tak půlhodinu. Jenom užiješ noci, kdy uděláš pár panelů a pak pár dnů v týdnu. Nemusíš tím trávit veškerej svůj čas. Jenom třeba tři dny v týdnu. To stačí. A z těch dnů je to stejně jenom pár hodin. Není to žádná mimořádná věc na kterou si musím brát dovolenou; je to součást denního života a rutiny.
Mins: Celou dobu jsme fandové fotbalu. Srdce máme u AB (Kodaňský fotbalový tým), je to tak, Lesi?
Les: Kdysi jsme trochu fotbal hráli, ale už to bude pár let. Pořád jsme ale dobří ve sprintu, znáš to, těch prvních 100 metrů, haha! Kopaná je jako jízda na kole nebo malování, nikdy to nezapomeneš.
Mins: Byl jsme párkrát malovat v dresu AB a tak. Když se dostanou do šampionátu, dostanou wholecar, je to jedno. Nebo obr Brian Steen, to je blázen na hřišti. Neumí hrát ani hovno, ale kosí soupeře.
Les: Týpek, kterej řekl v rozhovoru: "Než jsem se stal fotbalistou, byl jsem trochu rváč. Kdybych nezačal hrát, byl by ze mě nebezpečnej zločinec!"
Mins: Jo, to je on.
Mins: Fakt to neberu jako že jsem slavnej. Dělám to pro zábavu, a myslím, že to zábava je. Nezačali jsme malovat proto, aby nás všichni znali, ale proto, abysme vyzkoušeli a pokořili jinou crew, která byla vejš jak my.
Les: Každej slyšel něco o MOA a pak, když jsme zjistili, jak o tom všechny noviny chtěj psát, mysleli jsme, že to je sranda. Bavilo nás to. Měli jsme dvoustranu v novinách s rozhovory, barevnýma fotkama a tak. To bylo ještě než pořádně začaly graffiti časáky. Byli jsme na to hrdí - největší noviny v zemi. Ale když jsme trochu zestárli, zjistili jsme, že tuhle slávu nemůžeme k ničemu využít, a tak jsme se za ní přestali honit.
Mins: Víš co, je to tak, že: jeden den, jeden piece, jedna fotka, do alba, zapomenout, novej piece, nová fotka, do alba... Pak se na ty fotky podíváš a ještě jsi schopnej si vzpomenout, kterej to bylo den. Já si to nepamatuju. Víš co, někdy udělám 20 vlaků za tejden ...
Les: Máme fotky skoro všeho, co jsme kdy namalovali. Je to devět velkých svazků, 640 fotek má každej z nich.
Mins: Dřív jsme měli takovej vtip, že jednou budeme mít album pro každýho člena MOA. Teď mám dojem, že to tak je. Každej může mít doma album a můžou kolovat v rámci crew.
Mins: Nehorší fáma, co kdy byla je to, že Kegr byl dotlačen ke členství v MOA. To je klasika, kterou uslyšíš tu a onde, ale absolutně to není pravda. Věc se má tak, že jsme svého času udělali pěknej panel pod okna, kde bylo napsáno Sugarhill Gang. Ten jsme pak najednou viděli jet s chlístancema od barvy po celým piecu. Chtěl jsem vědet, kdo ten pytlík s barvou hodil, protože jsem za to chtěl nějaký plechovky a ukončit tu story. Zabralo to nějakej čas, ale dostával jsem se čím dál blíž k tomu, kdo to udělal, protože lidi jsou krysy. Nakonec jsem zjistil, kdo to byl a Kegr byl jedním z těch, co trefili náš piece. Kegr pak chtěl uplatit jednoho z těch ostatních, že pro něj ukradne batoh barev, když to na něj neřekne. Místo toho aby šel s pravdou ven a skoncoval s tím. My věděli, že to byl on a sháněli se po něm, ale on zdrhal pokaždé, když jsme ho uviděli. Byl jsem čím dál víc zpruzelej, že marníme čas kvůli takové maličkosti, ale jednoho dne jsme ho chytli ve stanici. Vytáhli jsme ho do parku, propleskli jsme ho a řekli mu, že skončil. Už ani čárku, je konec, věř tomu. Uběhl nějaký čas a Dels ho přived k nám domů, popovídali jsme o tom a smetli jsme to ze stolu. V dalších týdnech jsme s ním chodili malovat a trávili spolu nějaký čas. Pak jsme se zeptali, jestli by s náma nechtěl psát MOA. Vzal si čtrnáct dnů na rozmyšlenou a pak souhlasil . Ale nasere mě to pokaždý, když slyším, že jsme ho nutili ke členství v MOA. Sám se rozhod, nikoho jsme nikdy nenutili, aby s náma psal crew, a on je skvělej člověk. Další povídačka, kterou jsem slyšel byla, že jako rituál při přijímání někoho do crew, při tom "zasvěcení", dotyčného zbijeme. To by bylo nejvíc k smíchu - to by pak nebylo přátelství, když bychom se mezi sebou mlátili.
Les: Samozřejmě, že jsme měli mezi sebou nějaký interní záležitosti, když jsme se trochu napili a tak, ale když s někým kamarádíš přes 10 let, nějaký problémy nastanou vždycky. Ale no tak, nejsme nejklidnější a nejtišší kluci, když se napijem, ale to přeci nezničí naše přátelství, ne? Jsme dost kámoši na to, abysme to urovnali, když zas vystřízlivíme. Nikdy jsme se nestarali o problémy co začaly v opilosti. Každýmu někdy nakopali prdel, když se ožral.
Les: Myslím, že když se rozhodli odstavky oplotit, byla to velká výhoda pro writery. Je to divný, když se ochranka rozhodne oplotit místo, kde chce hlídat se psy. To je v podstatě hloupost, protože plot je to jediný, co tě ochrání před psem. Ostnatej drát ti ale nezabrání v tom, aby ses přez něj dostal. Jediný co, že překonat plot zabere o trochu víc času. Pár minut navíc, když se chceš dostat dovnitř. Ale když už jsi vevnitř, cítíš se zas bezpečně, protože víš, že kde jsou místa, odkud může přijít ochranka. Když by tu nebyl plot, mohli by přijít odkudkoliv.
Les: Když musíme utéct od rozdělané věci, vždycky jí doděláme - dřív nebo pozdějc - to je specialita. Pokud je vyplněno, doděláme to, pokud je jenom náčrt, tak na to serem. I kdyby nás za to měli zabásnout, pokud ten vlak bude jezdit, doděláme ho. Když jsou to policajti, zdrháme vždycky, o tom neni pochyb.
Mins: Jednou, když mě honili, prostě jsem zůstal poblíž a schoval se. Víš co, pozorovat tu honičku. Nebo jsem hlídal, stál tam a sledoval, co ja se benga chovaji a co dělaji. Poku jde o ostrahu, žádný ze senzorů nefunguje, kabely jsou přeřezaný, krabičky rozmlácený a zničený. Fungovaly tak první měsíc nebo tak, ale teď jsou všechny v píči. Ale zkoušel jsem to, ještě když fungovaly. Rozsvítily se světla a prd. Nic dalšího se nestalo.
Nejhorší je, když security čekaj uvnitř vlaku a ty je nevidíš, když zkoumáš yard. Pak zavolaj fízly, ti pak obklíčí yard se psy a jsi v prdeli. Psi jsou nejhorší, určitě psi! Celá ta myšlenka štvaní writerů co malujou vlaky s pomocí psů je chorá. Vždyť ty nikomu neubližuješ, ale pes tě klidně zraní a ty musíš do nemocnice. Kohos' zranil ty? Nikoho. Vlaky můžou furt jezdit, nic s nima není v nepořádku, není to graffiti, je to teroristickej čin. Představ si, že bychom dávali do yardu opravdový bomby místo graffiti, to by byli v píči. Všude ve světě jsou krutý vlakový systémy naprosto chráněný od teroristů a jinejch sraček, ale writers pořád číhaj v křoví a malujou vlaky. Kluk s batohem sprejů oklamal systém.Mins: Noviny píšou pořád tyhle sračky a lži, tak čas od času jdem a dáme jim svojí verzi. Nikdy to nemůžou zastavit. Když půjdu do vězení, někdo jinej půjde a namaluje; v dnešní době je spousta writerů. Nejde to zastavit. Když by zastavili MOA, převezme jiná crew štafetu, vždycky to tu bude. Writers jsou čím dál tím mladší; a hodně se o graffiti zajímají. Víc než my, když jsme začínali. Noviny furt píšou, že MOA je nějakej gang, nebo podobný sračky. To v žádným případě není pravda. Jsme jenom partička kámošů, co rádi malujou a to je celé. Nemá to nic do činění s gangem. To jsou fámy, co chceme vymýtit. Povídačky, že jsme nebezpeční. Když se podíváš na lidi v MOA, nemají žádné důvody k násilí. Nebo možná mají nějaké záznamy v rejstříku, protože udělali nejaký blbosti ještě než začli malovat. Nemáš čas na nic jinýho, krom graffiti, když jsi do toho zapálenej. Dělat fotky, shánět plechovky, jít ven a malovat, skicovat a plánovat.
Les: To co je dneska v médiích není nic než lži. Jenom kvůli tomu, že Lennart Faust (samozvaný "graffiti expert") chce vydělat peníze. Je to jednoduché jako facka. On je jedinej, kdo má něco z toho, že graffiti jsou v médiích.
Trick: Ale kolik z toho co říká je pravda?
Mins: A odkud získává ty informace? Můžu v tomhle říct jenom to, že z jeho strany je to ztráta času, protože neví nic o graffiti nebo MOA. Někdy je tak zaneprázdněn, že se nemůže dostavit na všechny svoje přednášky nebo schůzky, a tak za sebe pošle někoho na náhradu, takže nemůže mít vůbec žádné povědomí o graffiti. A ty lidi za to dostávaj zaplaceno! 650 dánských korun za hodinu, za to, že melou šroty o graffiti. Je to tak prosté.
Les: Lennart Faust bude mlít šroty o čemkoliv nebo o komkoliv za 650 korun na hodinu (pro představu, v roce 2008 je to cca 2000Kč).
Mins: Jediný, čeho Lennart Faust dosáhnul, je, že teď maluje víc lidí, protože je to hodně v médiích.
Les: Dneska říkají ve školách dětem, co je to graffiti a že to nemají dělat, protože je to ilegální.
Mins: A přesně tohle udělá graffiti pro ty děti zajímavější. Když jsi dítě, tak věci, co jsou zakázané, jsou nejvíc vzrušující; když říkají že nemáš kouřit cigarety a děti začnou kouřit. Když je to zajímavé a ne příliš nebezpečné, děcka to zkusí a tak to dneska s mládeží chodí, což je celkem špatně.
Mins: Nejhorší scénář pro vandalizmus je maximální trest ve výši čtyř let nepodmíněně. Což znamená, že dostaneš tak tři roky.
Les: Ale my jsme si toho všichni vědomi, takže se to nemůže stát. Musí dokázat, že to je organizované. To ale nemůžou a mi to nikdy nepřiznáme.
Mins: Řekněme, že jsme dosáhli určitého věku a krutě nás zabásli. Mohli bychom se obrátit a být medální hvězdy, napsat knihu v base, udělat film, bejt na všech televizních stanicích. Byla by to šílenost. Vždyť je to jenom graffiti. Jo, jasně, udělali jsme toho hodně, ale pro nás je to pořád jenom graffiti. Kdybych chtěl být Lennart Faust, mohl bych skončit s writingem, počkat pár let a pak jít, hovořit do médií a vydělat hromadu peněz. Ale to se nikdy nestane, protože maluju ze srdce.
Mins: Soren Pind (Starosta Kodaňě, teď už nejspíš bývalý) vydává dost peněz, aby se zbavil graffiti, takže proti němu bude furt bojovat. A to je politika, vždyť víš, a on je politik, takže musí hrát podle těch pravidel. Lennart Faust je jen člověk, kterej vydělává peníze na něčem, o čem ví hovno. Peníze daňových poplatníků! Co si z toho vzít za ponaučení? Pokud nejsi někdo z nás, writer, nikdy ze o nás nic nedozvíš. Nikdy nedostaneš šanci; nikdy se takhle nemůžeš dostat do naší subkultury, nikdy. Čím víc bude lidi nasírat, tím víc ho budou nesnášet a o to víc bude tlak na jeho osobu. To bude pro něj nepříjemné.
Les: Chce udržet graffiti v médiích, aby na tom mohl vyvařit víc peněz. O graffiti nic neví. Dělal tyhle sračky léta a teď, v roce 2000, pořád prohlašuje, že MOA je crew složená z menších crews, který mezi sebou soupeří. To jenom potvrzuje, že nic neví. Absolutně nic.
Trick: Chce prodat svůj příběh médiím, aby pak chtěli víc.
Les: On jen ví, za jaký provázky tahat, aby dostal prachy.
Mins: Jedinej výsledek - potom, co začal s těmahle píčovinama - je ten, že maluje víc lidí.
Trick: Nikdy by to nebylo totéž, kdyby to bylo legální. Pak bych si asi našel něco jinýho, na co bych maloval, autobusy, nebo cokoliv jinýho. Byla by to sranda, slunit se s magneťákem a dělat panel, ale vlastně to skoro můžem dělat teď. Myslím, že nejdivnější bylo, když TMS crew namalovala legální vlak S-bahnu, a ty panely byly fakt.
Les: Nebyla by to taková sranda, dělat to, co může každej.
Mins: Jak to přijde, že všechny hrozný panely jezdí dýl jak ty pěkný? Vždycky nechaji nedodělaný věci a bombing jezdit X tejdnů! Letos jsme jsem chtěl vymalovat všechny plechovky před tím, než půjdu z yardu, a tak jsem dělal throw-ups. Pak u sebe nemáš žádný plechovky a oni maj' víc práce to vyčistit. Proč chodit z yardu s batohem plným zbytků? Co s nima? Vybombit to, když už jsi tam, to je jasný. Když si sundáš rukavice a vyhodíš plechovky, nemůžou ani hovno když by tě chtěli zatknout. Musí dokázat, žes tam byl.
Les: Jsou to jenom plechovky, co nás nutí držet se zpátky. Kdybysme měli nekonečně plechovek... kurva, chlape. To by byla exploze. Utratili jsme za barvy hodně peněz, a to je to jediný, co nás omezuje.
Mins: Kdybychom měli nekonečně plechovek DSB (Dánské železnice) by měli problém, a to vážnej problém. Malujeme s Montanama, novýma Molotow a trochu s Quickama. Quick dneska není to, co dřív. Jsou teď víc vodové (Asi jako Plasti-Cote, kdo pamatuje). Dřív jsi měl jenom pár plechovek Quick se kterýma se dalo malovat. Dneska je to úplně o něčem jiným. Dneska máš rozhodně lepší nástroje, se kterýma můžeš dělat. Za starejch časů jsme museli nařezávat trysky dole skalpelem a pak ta čára byla tlustá jenom na jednej straně. Bylo to peklo. Nevěděls, že můžeš přidat do oranžové bílou, aby to líp krylo, abys tomu dal víc pigmentu. Stál jsi tam se sračkovým Quickem a originálkou a vůbec to nekrylo.
Trick: Byli jsme první, kdo udělal opravdovej wholetrain. Osm vagonů, odshora dolů, po celej délce.
Les: Pravděpodobně jsme i jedni z prvních, kdy každej z nás udělal víc jak 100 wholecarů, což většina z nás udělala. A každej okolo 1000 panelů.
Mins: Ale teď už to není o číslech, ale o zálibě. Už tu nejsou žádný cíle, jedině malovat s dobrýma lidma a učit se od nich.
Les: Trochu jsme se umírnili; vetšina věcí nás dneska nechává klidné. Je to taky proto, že jsme dosáhli takové úrovně zkušeností, že nás stojí minimální úsilí namalovat vlak. Nezabere to tolik času nebo práce, dělat tytéž věci, na kterých jsme museli dřív pracovat naplno. Dneska dělám víc, ale trávím s tím míň času.
Mins: Je to taky jednodušší, protože máme auta; nemusíš čekat celou noc, jako když čekáš na vlak.
Les: Teď je to tak tři lidi, udělat tři čtyři panely, rychlovky, jedna noc.
Les: Udělal jsem wholecary na všech odstavkách v Kodani.
Mins: Udělal jsem dokonce i na staré stanici Frederiksberg, která už je dávno zrušená a zapomenutá.
Les: Šli jsme jednou na wholecar, a stáli jsme v yardu a prozkoumávali prostor. Najednou vidíme typa, kterej jde sám ulicí. Zastavil se pod lampou, uprostřed noci, a začal dělat karate triky. Tak dvě minuty. Stáli jsme tam v sedmi lidech a smáli se jak hovada. Ten typ bojoval sám se sebou zvukovejma efektama a se vším všudy.
Mins: Všechno, co ti hlídači a nádražáci dělají, je odpočinek a sběr prázdných lahví. Sedí v těch barácích a pijou kafe. Někteří se o graffiti nestarají, není to jejich práce, ale někteří z nich jsou trochu víc uvědomělí.
Trick: Les a já máme vždycky takovej zvyk, když jedem malovat. Vždycky zpíváme. Já nevím, třeba poslední písničku, co jsme slyšeli v autě nebo tak. Třeba Gasolin, "Nar de fraekke..." (překladatel se nechytá :-).
Mins: Nejsrandovnější, co si vybavuju, bylo, když jsme byli jednou s Trickem malovat. To bylo taky s písničkou. Trick seděl v yardu celej koncentrovanej. Já vlez do druhýho vlaku, zapnul mikrofon a začal jsem zpívat písničku z Dánské soutěže Eurovision - "Fly on the wings of love..." A Trick nejlíp zaskóroval, haha! Vedle panelu jsme napsali "Krátká písnička!"
Mins: Musíš se podívat na lidi a vidět, jestli zapadnou, ještě než je necháš vstoupit do party. Přátelství je na prvním místě, o tom to je. Důvod, proč jsme měli tolik členů je, že jsme chtěli být číslo jedna a nezpomalit. Abys tak mohl fungovat, potřebuješ čas od času novou krev, aby se starší členové mohli taky trochu nadechnout. Přátelství je hlavní věc, ale malování je taky důležité. Bylo by snadné získat Runa do crew, protože maluje hodně a pravděpodobně by řekl jo, a byl by výhoda pro crew. Ale naproti tomu se chová jako záporňák vůči jistým lidem. My strávili prvních pět let naší crew tímhle stylem a určitým způsobem se nám to vyplatilo - lidi ti nepřejížděj věci a podobný sračky. Ve výsledku je to ale v prdeli, protože víš, že tě lidi respektujou kvůli tomu, že je zjebeš a ne kvůli graffiti.
Trick: No, já vždycky nechával tyhle věci na vás, kluci.
Mins: To je správný a v klidu. Ale můžeš taky říct, že určitým způsobem za to ani neplatíš.
Trick: Tohle všechno je skvělej příklad toho, jak jsme jako jedinci odlišní. I přesto, že jsme každej jinej, zvládáme držet při sobě a malovat. To je celej smysl týhle crew. Vybereš si lidi se kterýma můžeš trávit čas a od kterých máš nějakou zpětnou vazbu.
Les: Abych byl úplně upřímnej, byl jsem fakt překvapenej, když jsem se poprvé poučil o mentalitě v crew. Je to bezpochyby nejsilnější přátelství, se kterým jsme se v životě setkal. Pravděpodobně to byl nejvýznamnější den v mým životě, když jsem vstoupil do MOA. Pomyslel jsem si: "teď musím všem dokázat, že si zasloužím být součástí téhle crew." Je to víc než graffiti, víc než sláva, je to o tom být něčeho součástí a to je něco hodně silného. Samozřejmě máme svoje lehké vnitřní rozepře, ale když na to přijde, budem tu jeden pro druhýho a držet při sobě. Je tu opravdu hodně přátelství v týhle crew.
Trick: Ale taky máme svoje životy mimo crew. Není to o tom, že můžeš bejt celou dobu zapálenej pro crew, ale každej z nás ví, že to nic nezkazí.
Les: Lidi, který jsme vzali do crew, udělali spoustu vlaků bez nás, ještě než se k nám připojili. Nebyl to někdo s kým jsme malovali a to bylo přesně to, co jsme potřebovali. Lidi, co si dělaj svoje bez nás. Ale když pak spolu začnete trávit čas, jdete už dělat spolu a ne sám jako předtím a pak už svoje jméno vejš nedostaneš. Ale zas když nic neriskuješ, nic nevyhraješ.
Mins: Ale to neplatí pro každého nového člena. Třeba takovej Kegr, ten maluje na svou pěst pořád, úplně potají, možná až moc. Má tajnosti dokonce i před náma a nikdo jinej v crew se tak nechová. V crew nemáme mezi sebou žádný tajnosti, ale on nám o svých misích neříká. Když cestuje, řekne, že je z MOA, protože pak má kde přespat. A to je v pohodě a taky maluje dost pieců MOA, stejně jako dělá MOA na vlaky S-bahnu. Všechno ostatní co dělá je jenom jeho věc. V jistém smyslu je to nefér vůči ostatním. Skoro nikdy s Kegrem nemluvíme, je úplně tajnej. On je jedinej se kterým jsme nejmíň v kontaktu. Samozřejmě, že je velkým plusem pro crew a nikdy bych nepomyslel na to, že bysme ho vyhodili. Řekl bych, že on je jedinej, kdo z nás nejvíc vyčnívá.
Les: Když dojde na graffiti, zapadá mezi nás perfektně, ale když jde o společenský návyky a přátelství, je to u něj naopak. Jako kdyby z jeho strany nebyl dostatek upřímnosti.
Mins: Jede do Francie, vrátí se a dělá francouzskej styl. Tím ho nijak nehaním. My ostatní jsme tu už hodně let, ale on ještě nezná pravidla hry. Je to těžký o něm vůbec něco říct, protože je moc tajnej. Je super člověk, ale je prostě jinej. Jako v dokumentu Magic Moments #2 - "Kegr - armáda jednoho muže". Nemyslím si, že je to tak. Zas tolik toho neudělal. Já mám všechny jeho fotky a vím přesně, kolik toho udělal. Řekněme, že udělá 300 věcí MOA a pak mimo to udělá 300x Kegr a nikomu to neukáže. To je prostě jeho styl a není nic, co by to mohlo změnit. Ale velkej respekt pro něj za to, co všechno udělal. To bysme bez něj nezvládli. Je stoprocentně nevázanej. Tohle všechno není výtka, ale jenom chci ukázat, jak moc se od nás liší.
Les: Myslím, že hluboko uvnitř nepatří do crew číslo jedna, ale že je muž číslo jedna. On je spíš samotář, než člověk v crew.
Mins: Kegr hodně cestoval. Má pro to velkej zápal, což je velká výhoda pro crew. Byl na nejrůznějších místech v Evropě, jako v Buhlarsku, Řecku, všude možně. Baví ho to a utrácí za to veškeré svoje peníze.
Trick: Nekouří a je jedinej, kdo krade plechovky.
Les: Máme pár dalších základen jako Stockholm a Rotterdam, kde je zbytek z party.
Mins: Jo, ale už je to dost dlouho, co jsme byli naposled ve Stockholmu. To je další povídačka z novin, co můžeme skončit. Netrávíme spolu zas tolik času. Naposledy to bylo v roce 1992, což bylo super a něco jsme namalovali. Mám dojem, že je to tam teď jiný. Je to zabitý, rychlý piecy. Když tam chceš namalovat vlak, je to jenom o stresu. Holandsko je to, co preferuju. Správní kámoši, spousta hašiše a vlaky do klidu. V pohodě a snadno se maluje na banány (slangové označení holandských vlaků). Tam je všechno tajné a nikdo nedrží pospolu. Říkají, že je tam policajt v každým křoví, ale když jsme si to sami okoukli, našli jsme fajn místa s rampama, kde můžeš namalovat. O těch, kde jsme udělali naposled, nevěděli ani místní.
Mins: MOA má samé fajn členy, třeba takovej Moes. Vždycky to byl dobrej kámoš, bydleli jsme nedaleko. Tehdy byl v KDV crew. Když KDV ochabli, on byl poslední z nich, kdo maloval na vlaky, tak jsme se ho zeptali, jestli by se k nám přidal. Zpočátku se držel trochu zpátky, ale sám cítil, že to bude v pohodě. Tak po týdnu nebo tak nějak se k nám přidal na vánoční oslavě. Dělal hodně sám. On byl ta armáda jednoho muže a prostě si dělal svoje, někdy i s Remou.
Les: Přesně ten typ, co potřebujeme a kterej je dobrej pro crew. Skvělej příklad svornosti a přátelství. On je rozhodně jedním z neznámých králů Kodaně. Udělal hromadu věcí a vždycky dělal jméno crew, pokaždý, fakt že jo. Beze srandy. Fakt fantazie. Byl v crew hodně dlouho, ale díky určitým věcem jsme se museli rozejít. Byl to dobrej kámoš, a mohl jsi mu kdykoliv zavolat, když jsi chtěl jít malovat. Byl to smutnej den, když od nás odešel.
Mins: Mám velký respekt pro Chintze za to, co udělal pro graffiti na vlacích a za ten styl, co dělá. Nestará se o to, co dělá - jeho život je jenom o graffiti. On je ten, koho respektuju nejvíc.
Trick: Ten, koho respektuju nejvíc za jeho styl je Sabe. Když maluje, je to jako kdyby byl jeho mozek rozstříknutej po zdi. Je hustej a fakt šikovnej.
Mins: Fakt je, že nikdy nevíš, co dělá. Ale vždycky se to nakonec vyrýsuje. Myslím, že chvílema sám neví. Je fakt hustej. Respekt i pro Rens a Cave. Maloval jsem dvakrát se Secherem, než ho chytli a přestal malovat. Byli jsme domluvení, že půjdeme namalovat vlak, potom co ho chytli, ale neukázal se. Druhý den ráno volal a říkal, že se mám jít podívat do stanice. Šel jsem tam a byly tam tři čerstvé panely. Respekt pro něj. Tehdy byl král.
Trick: Nikdo neví.
Mins: Neplánuju pauzu nebo dovolenou, to je jisté. Pro mně je graffiti poslání. Až takhle je to jednoduché. Když nemaluju, nikdo mě nemůže vystát. Je to pro mně potřeba. Jsem neklidný a hyperaktivní. V tuhle chvíli si myslím, že zdi jsou víc vzrušující, než vlaky - je to lepší mise. Známe vlaky až příliš, ale když děláš throwups ve městě, nikdy nevíš, co se může přihodit. Je tu víc akce, když děláš nějakej hardcore flek. Na zdi se toho taky můžeš víc naučit a zlepšíš si techniku. Je to dost těžké se zlepšit a vypracovat si styl, když děláš vlaky.
Les: Zkusil jsem si vytyčit nějaké stop-body v mým životě, jako že když mi bude tolik a tolik, budu dělat to a to... Ale nejde to dodržet. Je to pro mě životní záležitost, to je jediný co můžu říct. V tuhle chvíli nevidím důvod, proč bych měl přestat s malováním vlaků, je to pořád jednodušší a jednodušší. Čím jsi starší, tím menší je šance, že by tě moh' někdo zastavit.
Mins: Jo, já tím taky žiju.
Les: Je to tvůj život a co se počítá je to, co ti dělá dobře. Proč bys měl přestat s něčím co miluješ?
Trick: Když někdo přestane malovat, co mu potom v životě zbude, co bude dělat?
Mins: Víš, že jsi se vymanil ze systému a pořád ještě někdo jsi. Boháč, zasranej obchodník, kterej žije jenom pro to, aby vydělával peníze, ten žije a zemře a nikdo si ho nebude pamatovat nebo si uvědomovat, že kdy žil. My existujeme.
Les: Jsme dozajista součástí historie Dánska. Když jsme překročili hranici deseti let a jsme tu dekádu, to je pro tebe historie. Když přestanou jezdit starý typy S-bahnu, lidi si nás vybaví při pomyšlení na ně. Dokud malujeme, nikdo nebude větší jak my.
Mins: Při představě, kolik peněz jsem utratil za graffiti, asi bych teďka byl boháč, kdybych si ušetřil peníze, místo kupování plechovek. Nerozumím politikům. Kolik dalších zločinů lidi spáchaj, když utratí svoje těžce vydřený peníze, aby spáchali zločin? Měli by otevřít oči a uvědomit si, že to je jejich dar. My prostě děláme věci hezčí. V Dánsku dělají politici z Graffiti velkej problém. Hej, probuďte se, podívejte se na Německo a koukněte jak to tam vypadá už léta. Podívejte se na Holandsko, jak to tam vypadalo. Podívejte se na Spojené státy, jako to tam vypadalo desítky let. Podívejte se na Itálii dneska a jak to tam vypadá? Vezmi si, jak to roky fungovalo v Holandsku. Dánsko je nic. Autority to tu mají jednoduché. V Itálii je všechno pomalované.
Mins: Brzo nám taky vyjde video. Plán je udělat něco malého, stát se součástí té hry a vydělat trochu peněz. Na videu bude hodně akcí a doufejme, že vyjde tenhle rok (2000).
Mins: Už jsme tu hodně let. Spoustu nových lidí začíná malovat vlaky ve snaze, udělat jich 100. Jen si uvědom, kolik času a úsilí jsme do toho dali my. To je to, za co bys nám měl dát respekt a uznání, ne za to, cos viděl nebo slyšel během doby, cos maloval. Představ si velkej obraz. Bez MOA na vlacích, kolik by kdy bylo v Dánsku graffiti na vlacích? My jsme to reprezentovali a ukázali, jak se s tím vypořádat a vyšlapali cestu. Záměr byl vždycky jen udržet věci v pohybu, jako v New Yorku. Nepovídej, jdi a namaluj, nechci pořád vidět jenom svoje věci. Je tady místo na scéně pro mnohem víc lidí. Já osobně bych moc rád viděl věci od Cave zase jezdit, protože dělal často krutý věci. A Ango a starej Jazz, přál bych si, aby se zase vrátili. Když znovu udeří teď, tak zareprezentujou a "vztyčí vlajku", ne že oheň ještě doutná. Člověk jako Tower by měl dělat svoje throwups taky na vlaky, dal by systému co proto. Byl svého času taky v MOA, udělali jsme s ním pár dobrých věcí, ale pak chtěl bejt s Carnem a jeho parťákama a starat se o svoje vzdělání. Pokaždý, když jsme mu zavolali, řekl ne, ještě než jsme se stihli zeptat, jestli by nešel na panel. Chtěl dělat svoje věci a to je v pohodě. Co udělal potom, co odešel z MOA, všechny ty jeho throwups, to je neuvěřitelné. Je hustej. Udělali s Carnem neskutečný množství throwups po celém Dánsku. Když přetočíš čas nazpátek, všechno okolo throwups náleželo Rensovi, a teď to dělá Kegr a všichni ostatní. Vždycky tu bude někdo, kdo vyšlape cestu. Vezmi si lidi jako Rens, Bates, Kyle, Freez a všechny tyhle starší kluky. Neřekneš o nich křivý slovo, protože prostě máš respekt pro writery jako jsou oni. Byli tu před tebou a nová generace by jim měla dát respekt za to, že furt malovali a drželi se svojí věci. Zaměřeno na graffiti, prostě malovali, aby se zlepšili a vypracovali si styly. Ne aby měli slávu.
Trick: Prostě jen zdravíme! Zdravíme lidi, co nás znaj'. To je všechno, místo těch typickejch průpovídek...
Mins: Taky pozdrav pro Magic Moments a Colourblind. A pro crew MIN a MSN.